Joker aneb záporáci se záporáky nerodí, nýbrž stávají

Od počátku října se do kin dostal film Joker, který navazuje na filmy od DC Comics, jako je například Temný rytíř, Batman začíná, Temný rytíř povstal a podobně. Narozdíl od vyjmenovaných filmů je však Joker žánrově trochu jinak zaměřený. Pokud tedy od tohoto filmu budete očekávat akční podívanou založenou na epické stránce příběhu, budete pravděpodobně velice zklamáni. Ačkoliv se režisér Todd Phillips specializoval v minulost převážně na ne příliš intelektuální komedie /viz Pařba ve Vegas, Pařba v Bangkoku a Pařba na třetí/, v Jokerovi se snoubí geniální psychologické vykreslení asociálního mladíka s mentální poruchou, který se v průběhu filmu stane až antisociálním.

Příběh Jokera se odehrává v temném a špinavém Gothamu – ve městě se zrovna řeší, že se zde kupí odpadky, hygiena je bídná a po ulicích pobíhají krysy. Kriminalita roste a sociální zabezpečení je otřesné. Žítna takovém místě by poznamenalo i silného a zdravého jedince, natož psychicky nemocného, labilního a pohublého Arthura Flecka. Ten pracuje v jedné firmě jako klaun /ačkoliv sní o tom, že jednou bude mít vlastní standupová komediální vystoupení/ a dochází k psychiatričce, která mu předepisuje léky na deprese /ty mu však vůbec nepomáhají, ač jich bere několik/ a snaží se mu nepříliš odborně poskytovat psychologickou pomoc. Po večerech se ještě stará se o svou stárnoucí a nemohoucí matku. Jednoho dne však kvůli jedné nešťastné náhodě ztratí práci, ztratí možnost mít psychiatrickou a psychologickou péči a o své matce se dozví, že se k němu nechovala úplně tak, jak by se matka ke svému synovi chovat měla, a že mu úplně vždycky neříkala pravdu. Už tak psychicky nemocný a labilní Arthur, který je do toho ještě totálně nepřijímaný společností kvůli své poruše /nekontrolovatelné záchvaty smíchu/, dospěje do bodu, kdy nemá co ztratit. A když člověk nemá co ztratit, může zabředávat do něčeho, od čeho už není cesty zpět.

Arthur Fleck se začne mstít těm, kteří mu předtím nějakým způsobem uškodili, a nectí přitom žádné hranice. Postupem času se dostává více a více do spárů chaosu a cítí, že to je přesně to místo, na které se vždycky toužil dostat. Celý život mu jeho matka říkala, aby se usmíval, a tak se tedy usmívat bude. Ne však v situacích, ve kterých by měl. Stane se Jokerem, ale ne úplně tak jen ze svého popudu.