Hromada papírů na stole a stále žádný zájemce.

Z praxe všech human resources specialistů, jak se dnes říká některým náborářům, můžeme vyvodit jeden jednoduchý závěr = životopisy jsou stále neměně bizarní, špatné, hloupé, a to i s příchodem spousty návodů, které se těmto smutným duším snaží vštěpit alespoň trochu té šance uspět u zasílání CVček. Lidé ale nečtou návody, natož knihy, protože každý si stejně řekne – však mě pak pozvou na pohovor, to je jen tak pro oko. Na jedné straně je to pravda, protože se náboroví specialisti zkrátka spíše zaměřují na to, jak daný člověk přijde na pohovor oblečen, jak se chová a co říká než na to, co napsal ve svém životopise.

Pane, máte to tam všechno napsané

Nejlepší jsou ti rozumbradové, kteří si životopis pro jistotu vytisknou i na pohovor, aby náhodou něco nezapomněli nebo si nespletli nepravdy, které tam sami napsali. Aby je, tak říkajíc, nenachytali na vlastní špek. Bylo by naprosto hloupé rozhodovat se pouze podle životopisu, spousta lidí, kteří by byli možná i lepší pro danou práci, se ale přes tento neduh do dalšího stádia nedostane. Je to dobře, je to špatně?

Někteří říkají, že lepší než životopis je Facebookový profil nebo třeba i profil na jiné sociální síti. Tam přeci jenom sdílíme daleko intimnější věci než na nějakém papíře. Zaměstnavatel si tak může, alespoň u většiny populace, prohlédnou všechno, co je třeba a zjistí si klidně i ty vaše skryté zájmy. Jestli posloucháte Ortell, jestli máte rádi kopretiny, jestli jste někdy byli v Rusku. A nemusejí od vás dostat ani papírek, stačí jenom jméno a datum narození.
 

A proč ne?

Některé sociální sítě jsou k tomu speciálně utvořeny, například LinkedIn. Zadáte veškerá políčka, vyplníte je a najednou to máte. Mohou vás tam kontaktovat zaměstnavatelé, vy můžete kontaktovat je, nemusíte nic posílat, jenom si domluvíte schůzku. A je to. A pro jistotu si LinkedIn propojíte se sociální sítí a máte kompletní obrázek o daném člověku – soubor dat.